2. měsíc

Tak s kojením je úplný konec, neboť nás postihla střevní chřipka a tak jsem kojení na dva dny vypustila a už zůstala u umělého mléka, které malému evidentně prospívá. Je to sice zásah do rodinného rozpočtu,protože umělá strava není zadarmo, ale ušetříme částečně na plínkách, protože malý teď kadí jen co dva dny a to jednou denně, takže spotřeba není tak rapidní jako při kojení.

Sourozenci mají malého moc rádi, pomáhají jak jen můžou, i když je pravda, že Katka má daleko větší snahu (což je pochopitelné). Když může, s malým si povídá, muchlá ho, chová, už umí i přebalit plínku a v nouzi nachystá i mléko. Vím, že se na ní můžu spolehnout a klidně si někam odskočit a ona mě zastoupí, případně i povozí na zahradě, když musím něco neodkladného vyřídit.

Šestinedělí máme úspěšně za sebou. Já jsem po všech stránkách v pořádku, zpět i na předtěhotenské váze a teď už jen směle začít sportovat, abych opět zpevnila ochablé svalstvo, hlavně teda na břiše.

Malý se zhruba v těch 6-ti týdnech začal pěkně smát. Zprvu jen na mě, když jsem na něj dělala opičky, pak kdykoliv jsem ho přišla vytáhnout z postýlky ven a postupně i na ostatní členy rodiny.

V 7-mém týdnu svého života začíná používat hlásek a povídá nejen na nás, ale už i na hračky a věci kolem sebe. Příjde mi, že je to trošku dřív, než u těch dvou, ale je fakt, že už si to zas až tak nepamatuji.

Moc rád pozoruje věci kolem sebe, venku se dívá na listí na stromech, doma okukuje co se dá. Má moc rád teplo, i když je venku k 30-ti stupňům, je nejraději zabalený v zavinovačce a když ho někdo vozí, dokáže spát třeba i dvě hodiny. Jinak tomu spánku moc nedá a většinou vydrží sám spát tak 15-20 minut, dýl jen vyjímečně. Jó to když si lehnu k němu a cítí mě v blízkosti, tak spí dlouho, ale to zas já nic neudělám.

Trápí ho hodně prdíky a večer dokáže prořvat i dvě hodiny, než se uklidní. Už zkoušíme druhé kapky a konečně vypadá, že začínají zabírat. Už se aspoň tolik nekroutí.

Snažíme se dělat výlety, i když je malý ještě malý, ale díky prázdninám a starším sourozencům to ani jinak nejde. Byli jsme na Kulíškově naučné stezce ve Velkých Karlovicích, na výletě v Luhačovicích a zámku ve Vizovicích, na koupališti. Koupaliště jsou zatím pro něj né moc vhodná, protože se není pořádně kam schovat, ale snad se to brzo zlepší. Už jsme i otestovali cyklo-vozík za kolo, a vzhledem k tomu, že jízdu v čemkoliv miluje, i kolo bude brzo náš stálý dopravní prostředek.

Máme vyřízenou občanku, abychom mohli v srpnu (pokud to aspoň trošku půjde) vyrazit na Slovensko. Focení naštěstí vyšlo asi na po šesté, což nebyla taková hrůza.

V 8-mi týdnech vážíme 4650 g a za 14 dní nás čeká první očkování.

1.měsíc

Máme za sebou první měsíc života. Míša byl prvních 14 dní hodné, spící miminko, které krásně pilo, převážně spalo a jen občas bylo vzhůru a prohlíželo si okolní svět.

Po 14 dnech se to začalo měnit. Z hodného miminka se stal uřvaný, málo spící a stále se nosící kojenec. Po 14 dnech jsme museli začít přikrmovat UM protože malý nepřibíral, byl nevrlý a evidentně hladový. U obou dětí jsme měla problémy s kojením, takže mě mile překvapil fakt, že mlíka mám dost a malému ani nedělá problém pořádně se přisát. Bohužel, po 14 dnech je tomu jinak. Mlíka je stále dost, ale kojení co hodinu je vážně nad moje síly.

Stihli jsme krásné focení u kamarádky Míši, která udělala malému Michaelovi (a ne jen jemu) hezkou vzpomínku na začátek jeho života. Tímto bych jí ještě jednou chtěla moc poděkovat.

Zpráva

.... kterou jsem psala kamarádkám z porodnice na web, kam pravidelně chodím. 

ahoj holky, mám připojení z nemocnice, aspoň na chvilku, tak vám píšu. Dneska mám depku a to tak, že velikou, tak snad se rozptýlím. 
Nevím co jsem psala minule, ale ve středu jsem byla u dr. ten mi řekl, že nález od minula nepostoupil, ale že určitě do neděle porodím. 
Ve středu večer mi nebylo dvakrát, ale nakonec se vše uklidnilo a já spala jako mimino. Ve čtvrtek už jsem si dělala srandu ve školce, 
že budu jako slonice nosit dítě dva roky, bylo mi fajn. Odpoledne jsme šli ke kamarádce na kafe. V 17 hodin mi začali opět poslíci, cca po 
30 minutách, ale jen tak jako předchozí dny, takže jsem tomu nevěnovala pozornost. Vojta se rozkašlal, situace kolem 21 byla neúnosná, co se kašle týkala, tak 
jsem začala řešit léky, protože i poslíci se zkracovali. Asi co 10 minut. 

Ve 22 vyjíždíme z domů, stahy co 3-5 minut, už docela na prodýchání. Příjezd do porodnice22:30, otevřená na 3 cm, no nic moc teda. 
Sepsání papírů a přesun na porodní box, kde jsem málem neustála na nohách, jak to bolelo,rychlá sprcha, víc bych nedala 
a porodní asistentka,jé vy už jste na 8 cm (to bylo cca o 40 minur později)tak píchnem vodu ne? prvně jsem nechtěla, 
ale vak prý byl dost tuhý, tak jsem svolila. Pak mi jen dali něco do ruky na uvolnění lemu, prý je dost tuhý a najednou to bylo 
,tlak a už to jelo. Rození šlo zdaleka nejhůř ze všech tří, mladá dr. mě pak látala snad dalších 40 minut, ale prý to byl klasický nástřih, tak nevím. 

Dneska končíme druhý den, já mám splín, je mi smutno, dost jsem to dneska během dne ořvávala, tím tuplem, že zítra 
nepřijede Martin s Katkou,jedou do Jaroměře na poslední letošní soutěž a to je na celý den. Přijede sice Vojta s tchánovcema, ale na ty, 
upřímně nejsem vůbec zvědavá a Vojta ten tu sedí a hraje si hry na mém mobilu, takže taky žádná výhra. 
Míšovi vyskákaly nějaké žloutenkové pupínky, tak stresuji hlavně, aby se mu to do zítra nerozjelo, aby neměli argument, proč nepustit po 72 hodinách, 
což je v pondělí. Pokud budou dělat krky, a bude v normě tak chci podepsat revers. No a dneska zatím jen jednou kakal, tak 
snad to vše tráví a dnešní úbytek bude poslední a zítra už buď přibudem nebo aspoň neubbydem, ale to bych si obhájila asi snáz 
jak tu žloutenku. Prsa mám nalité, ale malý dost spí,takže ho i celkem nutím, nejdél po těch 3 hodinách. 

Katka zprvu nechtěla ani vidět fotky, ale včera jak přišli,tak byla poprděná, a dneska ho měla celou dobu skoro na rukách. Vojta je též 
nadšen, takže snad i žárlení nebude. 

Já se nemohla včera skoro hýbat, spodek mě bolel jako prase, navíc mám snad ještě větší otoky jak v těhu, ale dneska už jsem na tom dobře, 
už i sedím na turka při kojení, takže snad u mě vše ok, jen beru železo a píchaj mi něco do nohy kvůli tromboze. 

Narodil se

náš druhý syn -- Michael Myška přesně ve 23:48, stejně jako jeho dva sourozenci ve čtvrtek a kdyby počkal jen dvanáct minut, mohl slavit narozeniny s tatínkem. Ale jsem ráda, že už to mám za sebou, protože to byl zdaleka nejintenzivnější porod ze všech tří.

Michael měřil při narození 51 cm a vážil 3660 g. Po ošetření a přiložení k prsu krásně sál a propil se vlastně skoro celýma těma dvěma hodina, co jsme byli spolu všichni tři na sále.

Jsem šťastná, jsme konečně komplet a já jsem ráda, že se mi splnil sen, mít jednou tři krásné děti a milujícího manžela.

Finále

Tak a jdeme do finále. Dneska je to konec 39. týdne a já doufám, že už to bude brzo za mnou. Už se nemůžu malého dočkat, jména máme vybrané, vylodění čekám už nejméně 14 dní, protože i Vojta se narodil v 38. týdnu s krásnou porodní váhou. 

Poslové občas taky příjdou a u mě je to jako na houpačce. Naštěstí se mi celé těhu dobře pohybuje, nepřipadám si jako přerostlý vorvaň, dobře (relativně) se mi spí, nemám problém s otáčením. Jen otoky dolních končetin už mě trápí zhruba dva měsíce a je to čím dál tím horší. 

Malý v bříšku je nejhodnější ze všech. Občas kope /hlavně v noci/, ale jinak jsem o něm celé těhu skoro nevěděla. Je pravda, že jsem hodně odpočívala a spala, tak snad bude takhle hodný i když se narodí. 

Antibiotika

Po neustálých peripetiích s kašlem a mým "skvělým" panem dr. (obvodním) jsem skončila s podezřením na zápal plic na plicním a nasazením antibiotik, ty zabraly a mě je konečně dobře se vším všudy.

27. týden

Tak už víme, že to bude kluk, všechno je v pořádku, už je mi celkem dobře, co se těhotenství týče. Kašel mě ale stále trápí.